Naděje

Poctivý kůň, co tlačí svoji káru.
V slunečném létě i v zimě, ve zmaru.
Jeho mysl jeho ohlávkou,
možná i jeho zlou nadávkou.
Je to kůň, který svého pána miluje
a rány svému tělu daruje.
Nezdobí ho ohlávka, je to dobrák, to není nadávka.
A jak to u dobráka chodí, svět je zlý
a to poctivého koně zabolí.

Jako sněženka na konci zimy
tancem vítá jaro, je spanilá, líbí se mi.
Ukazuje krásu v nevlídném čase
zůstává sama sebou, jiná nedělá se.
Umí na sebe vždy upozornit a
proto na ni chci vzpomínky mít.

Vystřižená fotka panenky Barbie.
Snad symbol ženské krásy?
Umělá panenka, že dobře vypadá, z toho nic nedělá si.
Dětské prstíky ji dotvořily do nejlepší podoby,
sama neví, že dětství je nejlepší období .
Je dokonalá ze všech stran, vše kulaté zarovnané do všech stran.
Sama je všemi obdivovaná pro svoji krásu, proto v kráse hledá svoji spásu .
I já chtěl bych takovou panenku mít, ale nevím, jestli bych si ji mohl dovolit.

Vždy jezdíš na plný plyn, máš rád, když čáru přejede tvůj stín.
Bereš od života všechno, snad až příliš, proto od druhých obdiv sklízíš.
Jako by ti chyběla odměna, v prohře a ve výhře roste tvoje proměna.
Pro proměnu trvalou a rostoucí musíš si občas natlouci.
Jsi závodník a to není zrovna málo, znáš úspěch i dřinu a o tom se ti vždycky zdálo.

Žila beruška na palouce snad kousek v lese, nebudu vás nudit, nebojte se. Protože je sličná slečna,
je od přírody užitečná. Ráda si vychutnává své oblíbené mšice, je přelétavá, život je změna, chce
poznat více. Umí se i stydět, je přitom celá červená, je upřímná, bezelstná, to se dnes moc nevidí,
to něco znamená. A proto jí pán Bůh namaloval tečky černé. Červeným kabátkem a tečkami s nápisem
neoděvné. Ukazuje světu svůj barevný půvab. Pán Bůh je mistr, vytvořit něco tak milého bych sám
nezvládl.

Čas stráveny s tebou je
je hlazení pod duši.
Ostatní nic netuší
Proč věci krásné jsou
jen dílem okamžiku
bývá po nich smutek i vzlyku

Tu díru nikdo nezalepí.
Tu díru nikdo nemá nikdo rád.
Tu díru nikdo nemiluje
Je jak falešný kamarád.

Neopětovaná láska
Zklamaná důvěra
Nenaplněné sny
Život bez smyslu
Zrada od přátel

Budˇ pro mě, řeka která mnou protéká, bud stepí tichá i daleká.
Máš i svá zákoutí i tajná místa. Pošeptá mi je? Jsi si mnou jistá.
Budˇmi pramenem z kterého voda vytéká. Vím, že objevit ho je cesta dlouhá i daleká.
Je průzračná i chladívá a uvnitř čistá. Neztratíš moji lásku to si budˇ jistá.
Chci tu řeku pomalými doušky polykat vroucí i proudivá proto jí mám také rád.
V té řece chci se ukájet stále. Neomrzí a nehněvá se stále.

Někdy nesmělá dívka havraních vlasu
upsal bych vše pro její krasu
Nohy má neposedné je to hbitá lanka.
Boky amfory vykroužené uvnitř je tajná schránka.
Prsa má jak rajská jablíčka.
Rád bych jí líbal na šíji i na vička.
Přeji si poznat celou její krásu.
Pohladím i polechtám jsem celý v úžasu.
Její bříško je vykroužený talíř.
Nikdo by ho nevystihl tak přesně jenom snad malíř.
Ústa motýlí shon
Jazyk jak dlouhý zvon
Oči hnědé uhlíky
Kvůli nim snad přestanu jist rohlíky.
Umí se usmát a radost najít
Ptám se kam až jsem schopen k lásce k ni zajít
Má ruce studené a plné něhy
Uchopím ji hned vždyť láska přetéká daleké břehy

Vím že moje láska žádá a moc
snad anděl přijde mi napomoct
snad pro ty nesnáze
bude přáti naší odvaze
Budu prosit Boha za milost
neztratit ten nejkrásnější skvost
ty jsi se mi do duše dostala
a píseň libou zahrála
Vím že s tebou chci opravdu být
i když vím že můžeš i odejít
A ta slova lásky ve mě zůstává
pro slova ty drahý má drahá

Nebe odhalilo svou velikost a skvost
mam ho pro tebe a pro radost
odstíny pocitu a barev
i směsici barevných oblázku
ústa vášně a smutku
a tisíce polibku rozseté po celém těle
některé odvážné a také nesmělé
Prosím bud, dívka mého života jen ty
ať nerozhoduje jiná porota
Jen ty máš srdce a to ti poví
Co je láska je ryzí? nebo dvojí?
Láská věří a zůstává
Laska bojuje ta se nevzdává

Podzimní zahrada
listí, které opadá.
A studený vítr chladí tvoje nohy
ptáš se sama, kde najdu svoje vlohy.
Snad najdu sama sebe, čas mi plyne
a mé srdce k novým věcem tíhne.
Vždyť každý strom má své plody
věřím i nevěřím na náhody?
Ale Bohu nám své kořeny
věn není proměny.
Když padá listí
chceme před mim
stanout čistí.

Přes hory a oceány láska je s námi je tu s námi
v srdci píseň nosím píseň i touhu zvěst o víře a naději
kde jste lidé kde jste se podlehli

Tajemná hladina
ptáš se kde to začíná?
Kde začíná její břeh?
Má dost síly stačí ji dech?
Vše se v okamžiku se změní,
může zůstat v osamění?
Brána vedoucí k jezeru.
Najdu zlatý klíč než se proberu?
Na krku mám zlatý klíč, víš ty
slova jsou jako petrklíč.
Kdo se do té vody zadívá?

Byla jsi mou svící byla si mou stuhou
lásko s tebou bych přešel mlhou.
Byla jsi orosenou trávou vždy
a dráždící dychtivou a hravou.
Upřímnou a milují,
láskou hřejivou a tulící.
Nečekou slzou,
poslední hvězdou zatoulanou.
Snad né poslední
Mé červánky na obloze ze slov o lásce upletené
ne tak stroze.
Jsi můj měsíční svit
ach lásko bude líp?

Na miliony otázek položím na ti na bříško.
Oblázek do ruky srdíčko má lásko, mé zlatíčko.
Oblázek se chvěje na těle
snad tě láska zahřeje.
Přijde a odejde něco po ní zbyde?
Ach mi lidé co s tím naděláme
pramen naděje od nás někam plyne.
Vím nevím v kým se shlídne.
Neuteč mi daleko
nenašel bych tě

Život je baliček karet
nikdy nevíš kdy se ti zhroutí svět
nikdy nevidíš no dokud se do něj neponoříš

Doufání že přijde a vyžene smutek
Prozáří temnotu a osvítí duši jak blesk.
Někdy nečekáš, že vzplane neočekávaně a toužebně
Znova se se dáš přemoci někdy se nejde bránit není pomoci.
Přemoci se láskou a člověk cítí objetí srdce.
Se štěstí málem rozletí snad i pukne.
I slzy se řinou kam až naše oči nevzhlídnou
ach Bože

Když tě Bože chválím
do srdce mi přichází touha ti být blíž.
Nechci o ní přijít pro tento okamžik.
Nechám se prosvítit tvoji láskou a
setkat se s tvojí blízkosti.
Ty okřeješ moje srdce
ztišíš moji duši před tebou.
A vidím svět tvýma očima.
Ty přicházíš a cítím tvoji přítomnost
a radost která přichází od tebe
kousek nebe dotklo se mé duše

Někdy jsou naše slova falešná
říci tak vznešená slova.
Povědět je jazykem andělu
a dotknout se milujícího srdce.
slovy někdy nestačí povědět
to co říká naše srdce.

Pozvednu tě víš do oblaku nebeské slávy
uvidíš něco nebeské a andělské
oblakem slávy zahrnuji tvé záře a ruce neochabnou
a paže neklesnou a srdce nezakolísá.
neděje bude tvojí silou a tvá opora ve mě je bude
můj duch a mé slovo
chci k tobě přilnou srdcem i myslí

Hladoví psi na tebe vrčí a
ostré drápy a zuby cení.
zahnat do tě kouta chtějí.
Až ti srdce buší.
pasou po tvé duši.
A co vy pánové hladoví:
po mé uši lačníte
bez pomoci mě lehko ulovíte.
Já se tak lehce nevzdám
svou kůži zadarmo nedám.

Jsi jak vesmír plný hvězd.
odvracena strana měsíce
galaxie nepočítám snad tisíce.
galaxie tajně uschovaná
toužící byt nalezená a objevena
Úžasný dokonaly soulad a řad.
Vesmír je obrovský má mě
tu někdo rád?
Tam v prostoru rád

Přitáhni mě bliž ke světlu
ať ve mě nezvítězí temnota.
Kde tě uzřít smím v neviditelném světě.
když přineseš pokoj do mého srdce.
Ten živý vzkříšený na pravici Boží

Přirozeně nadpřirozená,
tajemně tajemná
neviditelně neviditelná
Duchem vypírající vše
jak šíp zasahuje.

Někdy i krása musí zblednout
do kouta se tiše schovat.
Měl bych se přestat se dívat?
Ale někdy z toho bolí srdce.
Svůdné řasy černý samet
jak vosa bych se nalepil
na plástev medu.

Je jako slunce, které ráno políbilo zemi.
A rozpustil se mrak smutku.
Odzbrojilo se vojsko mocné.
Je to moc, že pukají skály
a ženy se do závojů halí.
Ach dech se mi tají.
Nic nestojí a přesto
obohacuje.

Setkal jsem se z živo bytosti nebo andělem?
sám nevím co říci získal jsi mě pohledem
a svou jemnou duší řekl bych ti, že ti moc sluší
nevím co bych za tebe dal ptám se sám?

někdy v polibku jsou cítit slova i snad souvětí
snad ani sami nemáme ponětí jak informace letí
ústa pře sladká malina
touha žádoucí ptám se kde to začíná?
I po vinu sladká
snad paměť nebude krátká
medovník čerstvý a ochucený
zážitek v okamžiku nezapomenutelný